blog: Jak se zrodil „Hauptbahnhof“

občanské sdružení Metropolis

oficiální internetové stránky

OS Metropolis » blog » Jak se zrodil „Hauptbahnhof“

V posledním týdnu mi byla několikrát položena otázka, jak vlastně vznikla myšlenka nového nádraží. Musel jsem hodně zapátrat v paměti. Myšlenka „hauptbáhnhófu“, jak jsem si pracovně projekt nazval, totiž není záležitostí posledních dní nebo měsíců. Ani samotná cesta nebyla tak přímočará, že bych si řekl: „Tak, teď navrhnu nové nádraží v nové poloze, s budovou, která bude plná komerčních aktivit a stane se novou dominantou města.“

Asi před třemi lety jsem zpracovával „Předpoklady urbanistického rozvoje města Třebíče“, tam se poprvé objevil „flek na mapě“ táhnoucí se od současné budovy až na parkoviště před nemocnicí označený jako „terminál IDS“. Když jsem o něco později dělal urbanistickou studii řešící oblast od Masarykova náměstí přes Komenského náměstí až po autobusové nádraží na Stařečce, opět vyvstala otázka, jak naložit s obrovským „autobusákem“ v samotném centru města.

Na myšlence provázat na jednom místě všechny druhy dopravy není nic nového a objevného - v mnoha českých i zahraničních městech je to samozřejmostí.

Už zbývalo „jen“ vyřešit, jak k vlakovému nádraží umístit autobusový terminál, zastávky MHD, rozšířit nádražní budovu, navýšit počet parkovacích míst, zlepšit dostupnost pro pěší a tak dále a tak dále.

Pravidelně dojíždím z Výčap do Brna a zpět. Většinou jednou týdně, ale jezdíval jsem i denně. V Třebíči tak přestupuji z autobusu na vlak a opačně. Díky neexistenci IDS na Vysočině znamená takový přestup řádně dlouhou procházku městem zakončenou nekonečným čekáním na nenavazující „připoj“. V tomto případě měl tristní stav vysočinské veřejné dopravy tu výhodu, že jsem během dlouhých čekání prochodil okolí nádraží snad milionkrát a ještě mi zbylo dost času na „čmárání“ různých možností.

Snaha vměstnat vše ke stávající budově je slepá cesta. Na výrazné rozšíření nádražní budovy a umístění všech dopravních ploch zkrátka není místo. Postupem času se tak nádražní budova na papíře posouvala a posouvala, až skončila naproti Okresnímu soudu - v místě, kde lze nejen splnit požadavky na umístění všech dopravních funkcí, ale kde by nová nádražní budova zároveň vhodně dotvořila prostor na konci jedné z nejvýznamnějších třebíčských ulic. Tehdy jsem ještě počítal, že nádraží bude jen nádražím.

Teď už zbývalo jen vyřešit, kdo takový projekt zaplatí, a projekt prosadit - projekt se na dlouhou dobu přesunul do „šuplíku“.

Asi před rokem jsem měl možnost poznat několik rakouských nádraží, zhruba v té době bylo také otevřeno českobudějovické Mercury centrum a rozjížděl se projekt ČD „Živá nádraží“. Myšlenka využití soukromého sektoru dala novému nádraží reálnou možnost financování. Projekt se vrátil ze šuplíku zpátky na stůl. Zanedlouho byl upraven do podoby dopravně-obchodního centra financovaného převážně ze soukromých zdrojů, které by nebylo jen dopravním uzlem, ale přineslo by městu také nové obchody, služby, kancelářské prostory, tím i nová pracovní místa a v neposlední řadě kultivaci prostoru v závěru „Bráfky“.

Dosavadní jednání se zástupci Města Třebíče i ČD, a.s., a ČDreality, a.s., vyznívají příznivě. V tuto chvíli by se hodilo napsat, že první díl pohádky o třebíčském „hauptbáhnhófu“ končí happy endem. Zdráhám se ale označit celou myšlenku za „pohádku“ ;-) Věřím, že je reálné, aby se tady časem objevovaly další díly seriálu o novém nádraží a jednou v budoucnu snad i díl poslední završený velkým happy endem. K tomu je ještě dlouhá cesta a spousta práce. Vím, že to není malý cíl, ale ten kdo má malé cíle, má i malé výsledky.

13.03.2008

Aleš Stuchlík

předseda OS Metropolis

zpět