blog: Klamná iluze bezpečnosti aneb vytloukání klínu klínem mnohem větším

občanské sdružení Metropolis

oficiální internetové stránky

OS Metropolis » blog » Klamná iluze bezpečnosti aneb vytloukání klínu klínem mnohem větším

Zamyšlení nad plánovaným podchodem pod Masarykovou ulicí v Havlíčkově Brodě

Když jsem se před necelým rokem přestěhoval do brněnských Židenic, s údivem jsem sledoval množství lidí přebíhajících přes čtyřproudou Gajdošovu ulici v místě, kde je pro auta povolená šedesátka a kousek odtud je podchod. Na první pohled byla zajímavá i věková struktura „hazardérů“. Ve většině to byli lidé důchodového věku. Na druhý pohled bylo ale jasné, proč jsou to právě ti. Alternativa k přeběhnutí silnice a tedy asi deseti metrům chůze, bylo absolvování desítek schodů do podchodu, projití temným neudržovaným podchodem a další desítky schodů nahoru. Krom otravných schodů byl tím zádrhelem právě samotný podchod, který nepůsobil bezpečně ani ve dne, natož v noci. Že se v podchodu „dařilo“ nečistotám, zápachu a spol. raději nebudu rozebírat. Zatímco z jedné strany podchodu byla krom schodů i rampa, na druhé straně byly pouze schody. A tak přebíhaly i maminky s kočárky. Chodci motající se mezi auty na frekventované silnici nakonec přiměli brněnský magistrát k tomu, aby koncem minulého roku nadělil obyvatelům Židenic dárek v podobě semaforů s úrovňovým přechodem hned vedle podchodu. V podchodu se krom špíny teď vyskytují maximálně ti, kdo o existenci přechodu ještě neví.

Není to tak dávno, co byl v brněnské části Bystrc jeden nepoužívaný podchod zasypán a přebíhání chodců bylo „legalizováno“ úrovňovým přechodem.

Přechod přes Gajdošovu ulici v Brně - Židenicích, v křoví v pozadí je vstup do podchodu

V západní Evropě se vydali cestou segregace dopravy už v šedesátých letech. Postupem času se ale ze skříně hrnulo čím dál víc pověstných kostlivců. Obrovské náklady na výstavbu i následnou údržbou byly tím menším problémem. Horší je, že čím menší byl počet „kolizních“ míst aut a chodců, tím víc si řidiči i chodci odvykali vzájemné toleranci. Dříve nutnost, na segregovaných silnicích či chodnících přežitek. Jenže segregovat dopravu nelze kompletně. Na neodstraněných „kolizních“ místech se tak setkávali rychle jezdící řidiči odvyklí brát ohledy na chodce s pěšáky, kteří odvykli dávat pozor na auta. Střety na těchto místech pak byly častější a tragičtější. Celkový přínos bezpečnosti byl v lepším případě nulový, v horším záporný. Nezanedbatelný je také fakt, že podchody jsou jako dělané pro úkryt bezdomovců, zlodějů a jiných živlů. Je logické, že v západní Evropě od segregace dopravy ve městech upustili a jdou cestou zklidňování dopravy. Chodci i auta mohou existovat vedle sebe. Chce to jen dívat se na problémy z bou stran a vzájemně se respektovat. Než se tomu čeští řidiči naučí, bude asi nevyhnutelné osázet komunikace ve městě kamerami hlídajícími jízdu na červenou a radary pro úsekové měření rychlosti. Bezpečnostní úpravy pro zklidňování dopravy by měly samozřejmostí.

Za tragédii, která celou absurditu s rovnítkem mezi podchodem a vyšší bezpečností vyvolala, mohla porucha brzd na vozidle, které nezvládlo zastavit na červenou. Selhání brzd nebo jiné techniky se může stát kdekoliv a kdykoliv. Není zkrátka možné postavit podchody a zátarasy oddělující chodníky od vozovky úplně všude.

Je mi velmi líto smrti malého školáka, ale stavba podchodu bezpečnost nijak nevyřeší, problém se pouze odsune o kus dál. Chodci, kteří budou v místě podchodu přebíhat přes silnici, protože odmítnou přistoupit na potupné a nepříjemné prolézání temnou dírou, budou označeni za nezodpovědné hazardéry a bůhvíco ještě. Rovná silnice bez překážek (bez přechodu pro chodce) bude svádět řidiče k rychlejší jízdě, řidiči se nebudou tolik věnovat řízení. O to hůř to pak odskáčou chodci na sousedních přechodech.

Výstavba podchodu je pouze zametení problému pod koberec. Neřeší bezpečnost v celém městě komplexně, pouze tento jeden přechod a pouze sražení chodce autem, nic víc. Podchod by měl sloužit jako spojnice základní školy a sídliště. Bude tak ideální „schovkou“ například pro šikanování či okrádání žáčků.

Veřejnost v Havlíčkově Brodě ale podlehla iluzi podchod = bezpečí a požaduje podchod a hotovo. Co na tom, že člověk není krtek ani krysa, že mu není přirozené schovávat se pod zemí. Co na tom, že nemalá část lidí nebude podchod využívat ať už kvůli nutnosti překonávání výškových rozdílů, nebo z odporu k podchodu samému. Co na tom, že za pár let bude dokončena jihovýchodní část obchvatu města a tranzit na Masarykově ulici poklesne na minimum.

Na závěr jedna alternativa, která by bezpečnost skutečně zlepšila a uspokojila by snad i veřejné mínění: Najmout člověka, který by během provozu školy na školáky na přechodu dohlížel. Jen částka nutná k výstavbě podchodu (20 mil. Kč) by pokryla jeho plat na víc než půl století.

25.06.2008

Bc. Aleš Stuchlík

předseda OS Metropolis

zpět